DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Cervenak -
    Zlý časy v El Royale (2018)
    **** 2.1.2019

    Solídna "tarantinovka", akurát bez Tarantinových samoúčelných masturbácií. Scenár vymaznaný, herci super, réžia bezchybná. Niečo málo tomu chýbalo, aby som si to chcel pozrieť aj znovu, ale rozhodne kvalitný kúsok!

  • POMO -
    Toman (2018)
    *** 17.11.2018

    Produkčně kvalitní (obsazení, výprava, atmosféra doby), záživné ale pro užší okruh diváků, do kterého nepatřím. Osobní život hlavní postavy film načrtne, ale z 90% se venuje žvanění a komplotům mezi politiky. Nebavilo mě to ani přes slušnou kresbu postav a zajímavě jiskřivou mozaiku různorodých politických vyznání, motivací a morálních hodnot; ani přes historickou významnost zobrazených událostí.

  • Morien -
    BlacKkKlansman (2018)
    ***** 11.11.2018

    Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši.

  • Slasher -
    První člověk (2018)
    ***** 25.10.2018

    Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, nebo slabý výdělky na pokladnách pro hlupy, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.)

  • verbal -
    Peppermint: Anděl pomsty (2018)
    * 25.10.2018

    I zkušený rutinér Péťa Morel prostě nenadělá nic, pokud dostane do rukou smradlavou řídkou hnědou hmotu, urputně vytlačenou někým s dokonalým smyslem pro patlání zbytečných nudných omletých klišovitých kokotin bez jakékoliv invence. Ta mu pak prostě mlaskavě proteče mezi prsty, ať se snaží sebevíc, a výsledným produktem jsou přiblblé trampoty podrážděné dojnice, co si takhle rovnou od plotny pomstychtivě odskočí na intenzivní mindža kurz, načež s permanentním PMS za pomocí nově nabytého bojového umění krav trága a kompletního arzenálu gumových modelů divných pušek od Hasbra nudně a unyle do posledního animálního pokerovance vyhladí kolumbijský drogový kartel. Pak někdo to hovno rozmíchá s mátovou drtí, dá tomu nálepku „Od tvůrců Tejkn“, a on se vždycky najde nějaký ten debil, co se na to podívá v naději, že zase jednou konečně kvalitativně půjde o skvělé a nepřekonatelné první nasazení taťky Nýsna. Nešlo. Je to přesně na úrovni Taťka Nýsn 2: Zmrtvýchsraní a Taťka Nýsn 3: Vraťseužkurvadohrobu. Možná dokonce i horší.

  • castor -
    Stíny mezi námi (2018)
    ** 25.10.2018

    Kdesi v Illinois. Zase se něco nemilého pokazilo. A lidstvo to schytalo. Explodovali vládní laboratoře. Byli nějakých 80 kilometrů od epicentra a jistá Ronnie přišla o pár přátel a hlavně o tátu. Okolo se zjevují coby přízraky. Jeden takový bubák se ale začne chovat nestandardně. A Bella Thorne se ještě s jedním hošanem rozhodne přijít věci na kloub. Solidní nápad, ve výsledku je to ovšem takové nemastné neslané. Poměrně mladý tvůrce Scott Speer znovu sáhl právě po Belle, která už slušně pod jeho vedením válela v příjemně staromódně pojaté romantice Půlnoční láska. Tady ovšem musejí jít čísla chtě nechtě dolů. Průšvih to ale není.

  • xxmartinxx -
    Hovory s TGM (2018)
    *** 17.10.2018

    Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno.

  • Matty -
    Halloween (2018)
    **** 16.10.2018

    Nový Halloween možná není tak děsivý jako ten z roku 1978 a stejně zábavný jako H20, ale stále je dost podnětný a sebeuvědomělý, aby nešlo o zbytečný sequel. Lze jej sledovat třeba jako morbidně vtipnou polemiku s filmy a (dokumentárními) seriály, které se zlo snaží pochopit (např. s pomocí psychologie). Laurie Strode ví, že občas je lepší moc se neptat - jak činí ostatní postavy, snažící se Myerse (kterým jsou fascinovány podobně nezdravě jako někteří hororoví fanoušci) přimět, aby se vyjádřil (což většinou učiní, ale ne tak, jak by si představovaly) -, ale prostě vzít do ruky kuchyňský nůž nebo brokovnici. Nejen na příkladu Laurie pak Greenův trojgenerační horor ukazuje, jak se ženy během uplynulých čtyřiceti let naučily účinněji bránit nebezpečí a vzpírat přiděleným rolím (krom kostýmového gender swappingu na halloweenském večírku dojde i na převrácenou variaci jedné slavné scény z prvního Halloweenu). Přesto musí nadále čelit nedůvěře a podezření, že jsou psychicky vyšinutými hysterkami, v čemž jde film hodně s dobou. Režii není co vytknout a z hudby otce a syna Carpenterových tuhne krev v žilách. Když navracet k životu kultovní filmy, tak alespoň takhle. 85%

  • Wacoslav1 -
    22. míle (2018)
    *** 11.10.2018

    Slušnej Rkovej akčňák, ale víc nic. Spolupráce Berg, Wahlberg už je osvědčená a když přidali ještě toho ťamanskýho kopálistu, tak jsem si říkal, že tohle nemůže dopadnout špatně. Bohužel díky krátké stopáži a dost ukecané a dějově zmatené první polovině příběh ani postavy příliš nezaujmou. A tak nezbývá než se soustředit na akci. Uwaisova exhibice na ošetřovně je určitě výborná jenom škoda, že zbytečně moc prostříhaná. To platí i pro přestřelky kde se rovněž stříhá víc, než je záhodno. Jinak v druhý polovině se rozjede obstojný akční inferno a tempo nepovolí až do konce který je celkem překvapivý. Solidní řemeslo, ale čekal jsem o trochu víc.60%

  • Tetsuo -
    Po čem muži touží (2018)
    odpad! 19.9.2018

    Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení.

  • Psema -
    Zrodila se hvězda (2018)
    **** 13.9.2018

    První jméno na oscarovém seznamu? Máte ho právě před sebou. Bradley Cooper se kromě herectví poprvé vrhl i za kameru a psací stůl a hned je z toho homerun, za který by si mohl odnést minimálně pět sošek: za nejlepší film, režii, kameru, píseň či herecký výkon. A jestli má někdo Oscara rovnou pojištěného, je to popová diva Lady Gaga, ze které Cooper vydoloval úctyhodný výkon, jenž z vás vytáhne poslední slzičky dojetí i ze zatvrzelého cynika. Ano, zápletka o úspěšném muzikantovi, který najde zalíbení v talentované servírce, ze které se stane popová ikona, není nikterak objevná, stejně jako lehká kritika hudebního průmyslu a obligátní téma alkoholismu a drogové závislosti. Jenže Cooper je ve svém výkonu před i za kamerou natolik upřímný, že mu prostě při ohlašování nominací na nejrůznější ceny nepůjde nedržet palce. A ta hudba, ta HUDBA!

  • verbal -
    Tvář (2018)
    *** 3.5.2018

    V Ryju de Dziuranero stavějí garby widelcowe sochu obrkudlanky, s níž chtějí trumfnout i tu téměř stejnojmennou brazilskou prdel. Při této modlolibé činnosti přijde sympatický klerometalista o xicht a následuje štiplavý, nakysle žluklý popis tváře současných polských vidlí, kde bramborovice teče proudem, faráři si při zpovědích lačně osahávají Ducha svatého a kde je kvůli staletím příbuzenského křížení, tu a tam zpestřeného nějakým tím roztomilým hospodářským zvířátkem, největší mozkovou kapacitou cigánský kopáč Dezider. Popis plný bigotní malosti, pokrytectví, šosáctví, lopatismu a vítězství víry nad rozumem. A to je na stát, kde si i pro potracení týden mrtvého zárodku musíte zaplavat do Baltu, nebo pojít, a kde na vás v případě fyzické či psychické odchylky od katolické matrice bez váhání zavolají exorcistu, vcelku odvážná freska, při níž však vaše hemoroidy opět trochu doplácejí na plíživou rozvleklost. Na tomto místě však musím konstatovat, že i pro erudovaného kritika mého formátu je velice dificilní narativně takovýto konotativně inkonzistentní, teologicko – letorální kompilát uchopit, jakž ostatně i cokoliv jiného, když byl ještě před pár hodinami namrdaný jak sysel z cieszynskiego desetiprocentního zabijáka obrů, piva s denaturákem, které více než decentně popíjel při nočním koncertu vážné hudby v Kině na Granicy . Takže to mohlo být klidně i na čtyři, co já teď, kurwa, vím. No i tak ma szanowna pani Małgorzata jaja i nawet się nie boi Metalike do ścieżki dźwiękowej wpierdolicz.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace